SEARCH.CRYSTAL.cz

KÝN Vladimír [ Významný rodák ]

Vladimír Kýn slaví osmdesátku

Holešov, Praha - U příležitosti osmdesátého výročí narození rodáka, akademického sochaře, Vladimíra Kýna přinášíme malý medailónek. Text přednesl při odhalení busty J. Wolkera v 21. září 2001 spolužák sochaře, prof. Zdeněk Stojan:

"Vladimír Kýn (31. 1. 1923) je rodákem našeho města, do svých osmnácti let v něm bydlel v domku svých rodičů v dnešní Grohově ulici. Pocházel ze skromných poměrů. Jeho otec byl drobným živnostníkem, vlastnil kamenosochařskou dílnu před dnešním hřbitovem, matka měla malý kloboučnický obchod. V roce 1934 vstoupil Vladimír jako mladý chlapec a horlivý skaut na naše gymnázium, a tak se začal před ním rozvíjet nový svět, svět poznání vědy, ale i umění a kultury. Byl jsem jeho spolužákem, brzy jsme se skamarádili a ve třídách, které se na 8 let staly naším druhým domovem, obsadili vždy v levé řadě u oken poslední lavice. Vladimír patřil k těm lepším studentům ve třídě, jeho zájem o nové poznatky byl pro některé spolužáky nepochopitelný. Nešlo mu totiž o to, učit se pro známku, ale chtěl poznat probírané učivo do hloubky, ze všech stran a zjistit, zda to, co učíme, není v rozporu se současnými vědeckými poznatky. Vladimír vynikal stejně tak v matematice, jako ve studiu cizích jazyků a v latině, ale největší zájem projevoval o výtvarné umění. Prof. Růžička, který na naší škole učil kreslení, záhy poznal Vladimírův talent a snažil se jej všemožně rozvíjet. Zatím co my, žáci bez výtvarného nadání, jsme v hodinách dostávali jen úkoly snadněji splnitelné, Vladimírovy úkoly byly těžší, ale zdolával je snadno, rok od roku dokazoval, že z něj roste významný výtvarník.

Když jsme v květnu 1942 maturovali, bylo to těžkém období pro všechny, bylo to v období Heydrichiády. V hrůzovládě, která tehdy poznamenala život nás všech, jsme se ani nestačili řádně rozloučit se školou a svými kantory. Otázkou pro každého z nás bylo, co dál, vysoké školy byly uzavřeny a většinu čekalo jen totální nasazení buď v německé říši, nebo ve zbrojařském průmyslu. Vladimír tuto situaci vyřešil jinak. Zajímalo ho výtvarné umění, proto se přihlásil ke studiu tohoto uměleckého oboru na Střední umělecké škole ve Zlíně, kde se stal žákem známého výtvarníka prof. Makovského.

Když válka skončila, přihlásil se Vladimír, absolvent dvou středních škol, ke studiu na Akademii výtvarných umění v Praze a byl na ni bez problémů jako nadaný mladý sochař přijat k prof. Karlu Pokornému. V roce 1950 studia dokončil, podařilo se mu v hlavním městě získat ateliér a s vervou se vrhl do práce. Shodou okolnosti se tehdy zrodila v pražských uměleckých kruzích myšlenka postavit v Praze sochu našemu vynikajícímu básníkovi, Jiřímu Wolkerovi. Byla vypsána soutěž, které se Vladimír zúčastnil, a porota jeho úsilí ocenila druhou cenou. Ačkoliv soutěž nevyhrál, byl pověřen, aby sochu vytvořil. Vzpomíná, že na tomto úkolu pracoval plné dva roky, ale přišla měnová reforma, peníze určené pro Wolkerovu sochu zmizely v nenávratnu a ze záměru sešlo. Vladimír byl pochopitelně zklamán, ale nechtěl se vzdát. Nabídl Holešovu, že by městu sochu věnoval a určil i místo, kde by měla být postavena. Bylo to ve Švehlových sadech, v blízkosti domku jeho rodičů. Město jeho návrh nepřijalo, na nabídku ani neodpovědělo. A to byla škoda, protože Holešov by se mohl chlubit tím, že by byl prvním městem v republice, které vzdalo hold mladému prostějovskému rodáku.

Ale naskytla se jiná příležitost. S myšlenkou oslavit Wolkera přišli Slováci, kteří si ho oblíbili v době, kdy se u nich léčil z těžké choroby. Tenkrát nešlo o sochu, ale jen o bustu. Do vypsané soutěže se přihlásilo osmdesát autorů, ale palmu vítězství získal Vladimír Kýn. Jeho práce byla uznána jako nejlepší a po zásluze oceněna. Sádrový model busty byl odlit do bronzu a busta umístěna v Tatranské Poliance před sanatoriem, kde se Wolker léčil. Je tam dodnes. Sádrový model byl pak dlouhou dobu umístěn v Památníku národního písemnictví na Strahově a teprve v roce 2000 byl použit pro odlití busty, která je nyní umístěna před holešovským gymnáziem."

Můžeme připojit i hodnocení spolužáka z akademie, ak. sochaře a restaurátora Jiřího Lendra:

"Vladimír Kýn studoval u profesora Pokorného, já u prof. Jaroslava Horejce, a scházeli jsme se nejen na přednáškách, ale také v Mánesu. Vladimír byl velice tichý člověk, který se nikdy nehádal a nezvyšoval hlas. Pro jeho skromnost jsem si ho velice vážil. Druhou věcí, proč jsme si spolu rozuměli, byla skutečnost, že jsme oba nebyli členy strany a jako neorganizování studenti jsme čekávali, co na nás zbude. Vladimír byl velice talentovaný a nikdy se nezpronevěřil, aby modeloval věci s politickou tématikou. Věnoval se historii či komorní plastice a když už měl "hluboko do žlabu", tak restauroval. Jako student měl známost s kolegyní Věrou Lukešovou a tu si i později vzal. Jejich manželství tak bylo a je "sochařské" a oba dva se i dnes mistrně doplňují."

RS




--------------------------------------------------------------------------------
CITáT:
Pomníky slavným? Kameny, jenž dáváme po smrti těm, kterým jsme za života neuměli mnohokrát dát ani chléb.


Bartoszewicz

UMÍSTĚNÍ

DALŠÍ INFORMACE: http://www.Holesov.cz
Typ záznamu: Významný rodák
AKTUALIZACE: Ladislav Hollý (archívní záznam) org. 56, 18.02.2004 v 22:20 hodin